Citační názvosloví 1
V tomto příspěvku se seznámíme s úplně základní citačním názvoslovím, které by měl znát každý, kdo chce psát nějakou odbornou práci. Pokud citování vyučujete v rámci informačního vzdělávání, bude to pro vás opakování, které můžete brát jako inspiraci, co vše by měli vaši studenti znát po citační lekci.
Citace tvoří nedílnou součást odborných textů, a proto je třeba odlišit, co je výsledkem práce někoho jiného a co vlastní myšlenka. Cizí myšlenky pak v textu můžeme interpretovat přímo nebo nepřímo. Přímá citace neboli citát je doslovně převzatý text, který uvádíme vždy v uvozovkách, můžeme jej i typograficky zvýraznit kurzívou. V případě delšího citátu než 40 slov nebo 4 řádky lze citát napsat do samostatného odstavce s odsazením 5 pt či o jeden bod menším písmem. Toto všechno je ovšem nepovinné, nutnost je použít uvozovky!
Nepřímá citace neboli parafráze je volné převyprávění cizí myšlenky vlastními slovy tak, aby byl stále zachován původní význam. Výhodnou parafráze oproti přímé citaci je větší míra zapracování do vlastního textu a možnost zpracování většího množství textu na menším prostoru, např. pokud potřebujeme vytvořit výtah z textu. Parafráze se už sice nepíše do uvozovek, ale stejně jako citát se doplní odkazem na zdrojový dokument. Odkaz, nebo také zkrácená citace, se zapisuje ihned za citovaný či parafrázovaný text a slouží ke spojení citovaného textu s údaji o zdrojovém dokumentu uvedeném v seznamu použité literatury (či seznamem použitých zdrojů) na konci textu, kde jsou uvedeny bibliografické citace všech použitých dokumentů. Bibliograifická citace, nebo také reference, je souhrn všech potřebných bibliografických údajů systematicky sestavených podle citačních pravidel použité citační normy, jež jsou nutné k jednoznačné identifikaci citovaného díla.
Markéta Kytnerová, 2019-05-07