Tvůrce se v citačním stylu ČSN ISO 690:2022 považuje za hlavní údaj při citování zdroje. Jedná se o povinný údaj. Nejčastěji se jedná o autora, případně o více autorů či korporaci. Tento údaj můžeme ve zdroji najít na titulní stránce, v tiráži knihy, či v hlavičce článků v časopise či online databázi. Uvádíme ho ve tvaru, v jakém je uveden v citovaném zdroji. Jména primárních autorů by měla být invertovaná a příjmení by mělo být zapsané pomocí kapitálek (tzn. ve formátu PŘÍJMENÍ, Jméno). Pokud je autorů více, uvadíme prvních 5 jmen v plném znění (jména oddělíme středníkem, poslední jméno připojíme spojkou „a“), poté případně uvádíme výraz „et al.“ (latin. „a další“).
Pokud se jméno tvůrce objevuje v informačních zdrojích v různých podobách, je třeba v bibliografických citacích a odkazech jejich zápis sjednotit, aby bibliografické citace jednoho autora byly uvedeny v seznamu použitých zdrojů společně. Preferovaná podoba jména bude prvním prvkem bibliografické citace, podobu jména uvedenou v dokumentu zapíšeme do hranatých závorek. Preferovaná podoba jména bude vycházet z jazyka, ve kterém píšeme dílo, popř. lze použít národní variantu jména (např. v případě české práce, citující německý zdroj, ČAJKOVSKIJ, Petr Iljič [TSCHAIKOWSKI, Pjotr Iljitsch]).
Tvůrcem díla nemusí být nutně osoba: také to může být korporace či organizace. V bibliogracké citaci by obecně mělo být použito celé oficiální jméno organizace. Stejně jako příjmení autorů, jméno organizace uvádíme velkými písmeny. Pokud je v informačním zdroji uvedená zkratka, lze ji uvést za celým jménem v hranatých závorkách (např. MASARYKOVA UNIVERZITA [MUNI]). Pokud je organizace běžně známá pouze pod zkratkou, naopak uvedeme jako první zkratku, oficiální jméno případně přidáme do hranatých závorek (např. OSN [ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ]).
Pokud citujeme zdroje od několika organizací se stejným názvem, je potřeba organizace odlišit. Pro tento účel přidáme identifikátor, místo, či jiné relevantní informace do hranatých závorek (např. TRINITY COLLEGE [Dublin] a TRINITY COLLEGE [Cambridge]).
Pokud je tvůrcem složka nebo oddělení určité instituce, měl by být název instituce uveden v bibliografické citaci jako první velkými písmeny a až pak by měl následovat název podřízené složky malými písmeny (např. VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ: Fakulta výtvarných umění). Pouze v případě, že podřízená složka či oddělení mají vlastní specifické funkce a jsou nezávislé na mateřské instituci zapisujeme název složky samostatně (např. UNESCO, nikoliv ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ: UNESCO).
Pokud je nadřízeným orgánem stát, federace států, krajský, místní nebo obecní úřad, místo oficiálního názvu se použije běžně užívaný název. Cizí jména mohou být uvedena buď v jazyce citovaného informačního zdroje, nebo v jazyce publikace (např. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY: Odbor farmacie).
Pokud je tento údaj relevantní pro obsah práce nebo pro usnadnění identifikace zdroje, uvadíme jakékoliv vedlejší autory (ilustrátory, překladatele, editory, atd.) za název zdroje. Narozdíl od hlavních tvůrců jména neinvertujeme, ale příjmení stále zapisujeme v kapitálkách. Za jmeno uvádíme v kulatých závorkách roli vedlejšího tvůrce (např. Helena ZMATLÍKOVÁ (ilustrátorka)).
U informačních zdrojů, které nemají hlavního tvůrce, lze uvést vedlejšího tvůrce jako první prvek bibliografické citace. To lze použít v případě, že vedlejší tvůrce má významné postavení, např. režisér filmu nebo (v některých případech) editor sborníku.
Pokud citujeme příspěvek na sociální síti či komentář na příspěvku na webu, můžeme uvést uživatelské jméno. Uvádíme jej v hranatých závorkách po vlastním jméně tvůrce. Před uživatelské jméno přidáváme znak @ (např. KOVÁŘ, Karel [@Kovy]).
Zde naleznete několik příkladů korektních bibliografických citací ve stylu ČSN ISO 690:2022. Tvůrce (příp. vedlejší tvůrce) je v nich zvýrazněn oranžovou barvou. Více příkladů citací konkretních druhů zdrojů uvádíme ve výpisech druhů.
BĚLOHLÁVEK, František a ANDRLE, Ivoš. Osobní počítač: učebnice pro každého. Vranov nad Dyjí: Votobia, 1992. ISBN 80-85619-17-2.
ADOBE CREATIVE TEAM, 2009. Adobe Flash CS4 Professional: Oficiální výukový kurz. Lukáš KREJČÍ (překladatel). Brno: Computer Press. ISBN 978-80-251-2334-8.
REMBRANDT. Noční hlídka [Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha]. Olejomalba. 363 × 437 cm. 1642. Místo: Rijks Museum, Amsterdam.
HOLUB, Martin; MERTL, Jan; MILLIONOVÁ, Pavlína; ŠLAPÁK, Milan; VOSTATEK, Jaroslav et al., 2019. Typologie sociálních dávek a událostí v pojistném a nepojistném systému sociálního zabezpečení z hlediska vhodnosti a efektivity. Online. Praha: VÚPSV. Dostupné z: https://katalog.vupsv.cz/fulltext/vz_465.pdf. [cit. 2023-05-10].
KACHYA, Karel (režisér). Smrt krásných srnců. Film. 1986.
ČSN ISO 690 je česká technická norma, která definuje pravidla pro citování zdrojů v akademických a vědeckých pracích. Je důležité dodržovat tuto normu, aby byly citace správně formátovány a zdroje byly jasně identifikovatelné. Můžete si o ní přečíst více v našem výkladu stylu.
Citační manažer Citace PRO umí automaticky generovat citace ve stylu ČSN ISO 690:2022, a pomocí doplňků vkládát citace a bibliografie do dokumentů Word či Google Docs. Vyzkoušejte Citace PRO Plus na 7 dní zdarma!