Název zdroje v ČSN ISO 690:2022

Název se v citačním stylu ČSN ISO 690:2022 považuje za jeden z hlavních údajů při citování zdroje. Jedná se o povinný údaj. Můžeme ho ve zdroji najít na titulní stránce, v tiráži knihy, či jako nadpis webové stránky. Uvádíme ho ve tvaru, v jakém je uveden v citovaném zdroji. V případě anglicky psaných článků a časopisů tedy zapisujeme velká a malá písmena tak, jak je uvedeno v informačním zdroji, často v tzv. title case (např. The Identication of Induction Motor Internal Quantities). Pokud se jedná o samostatné dílo (např. knihu, webovou stránku, celý časopis) uvádíme název v kurzívě. Pokud naopak citujeme dílo, které je součástí jiného zdroje (např. jeden příspěvěk sborníku, článek v časopise) zapisujeme název bez kurzívy.

V bibliografické citaci obvykle název ukončujeme tečkou, která jej odděluje od dalšího prvku citace. Pokud ale název končí interpukčním znaménkem (např. v případě knihy Postřehy použité jako citace bez petky negace: k připomenutí sametu jenž se změnil v umělý taft... Fakt!), tečku vynecháváme, a další prvek následuje hned za mezerou.

Pokud je název díla velmi dlouhý, můžeme ho zkrátit. Je nutné, aby bylo dílo možné i dle zkráceného názvu zpětně dohledat, tudíž nelze vynechat počáteční slova. Vynechaná část názvu se nahrazuje třemi tečkami (např. dlouhý název Problémy a metody rostlinné sociologie a jejich použití pro výzkum lučních a pastvinných porostů republiky Československé můžeme zkrátit na Problémy a metody rostlinné sociologie...). V případe zkráceného názvu za prvek stále přidáváme ukončující tečku, a to po mezeře za trojtečkou.

Pokud je dílo obecně známé pod jiným než oficiálním názvem, či bylo pod jiným názvem původně vydané, můžeme tento název uvést v hranatých závorkách za oficiálním názvem zdroje (např. Noční hlídka [Posádka kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha]).

V případě, že název nemá, uvádíme místo názvu krátký popis díla v hranatých závorkách (např. [Ikona RSS]).

V hranatých závorkách také můžeme úvést překlad či název v originálním jazyce, pokud je tento název podstatný pro text práce. I v tomto případě zachováváme tvar názvu dle jazyka, ve kterém název vypisujeme (např. Veselé paničky windsorské [The Merry Wives of Windsor]). Také můžeme v závorkách uvést upřesnění názvu, v případě, že název díla není dostatečně podrobný k identifikaci zdroje. V tomto případě upřesnění není zapsané kurzívou.

Podnázev

Podnázev díla uvádíme za dvojtečkou, ve stejném formátu jako hlavní název (tzn. ve tvaru, ve kterém je uveden ve zdroji, a kurzívou, pokud se jedná o samostatný zdroj). Tento prvek není povinný, pokud samotný název stačí k identifikaci zdroje.

Příklady

Zde naleznete několik příkladů korektních bibliografických citací ve stylu ČSN ISO 690:2022. Název (příp. podnázev) je v nich zvýrazněn oranžovou barvou. Více příkladů citací konkretních druhů zdrojů uvádíme ve výpisech druhů.